A bylo jaro....

A bylo jaro, všecko,všecičko kvetlo a čerstvě zelená louka pod hřebenem kopců ozdobená žlutými sluníčky pampelišek nedávno rozkvetlými,se vyzývavě zvedala k hradbě lesa na pokraji pohoří.Po hraně polní cesty se k louce blížil Tonda.Jaro v něm rozechvívalo snad každou žilku touhou rozběhnout se někam k obzoru a zjistit co dalšího se tam skrývá,jaká překvapení přináší tento nádherný čas.Zastavil se na chvilku na kraji louky,jakoby odhadoval její délku a stoupání,jakoby ji vyzýval ke změření sil.Pak vyrazil.Po dvou,třech cvalových přešel okamžitě do trysku. Váhu jezdce v sedle jakoby vůbec nevnímal,běžel tou rozkvetlou nádherou jarní louky,zcela poddán pudu jara,který i nás občas ještě nutí běžet někam…Uši měl sklopeny dozadu a plavnými skoky uháněl vzhůru loukou vstříc siluetě lesa.Vítr hvízdal kolem uší koni i jezdci a oba se oddávali zahlcujícímu pocitu jako když letí,jako když se vznáší nad rozkvetlým kobercem jarní louky.Přehnat se dvěma kilometry louky bylo dílem pár okamžiků.Nahoře pod lesem zvolnil,sám od sebe přešel do klusu a pak prudce oddechujíc do kroku.Ještě otočil hlavu zpátky .aby se přesvědčil,že ta louka tam opravdu byla,že nezmizela tím divokým během.I jezdec se opájel pocitem vítězství a sounáležitostí dvou tak rozdílných tvorů,kteří k přesto dokáží splynout v jedno.

    Znenadání se ozval bzučák,který v nastalé tmě signalizoval konec projekce.F02546 si pomalými pohyby jakoby rozespale sejmul helmu pro projekci virtuální reality a rozmrzele si uvědomil jak jej zastaralý typ piezoesenzoricke virtuální kombinézy škrtí a dře.Jeho vybavení již nebylo srovnatelné s novinkami,které nabízel elektronický trh v oblasti virtuální reality.Poslední modely nabízely i čichové vjemy když jeho oblíbené cédečko s koněm bylo také velice staré a nemělo dostatečné informace ,které by špičková technika dokázala převést do reálu.Je to už několik let co jej koupil na internetovém bazaru.A již tehdy bylo zastaralé.Přesto v něm vyvolávalo pocity pramenící odněkud z hlubin bytostní existence, snad až z buněčné paměti,kde byly uloženy zbytky informací jeho předků,kteří snad opravdu jezdili na koňském hřbetě někde v historické skutečnosti.Vyvolávalo v něm obrovskou euforii a alespoň na chvíli umožňovalo utéct z koje tři krát dva metry. ve které žil a pracoval od svého narození,chráněn před zhoubnými vlivy okolního prostředí.Uchopil přezky držící kombinézu a ucítil silný elektrický úder zbytkového náboje senzorickývh snímačů…..

   Zdál se mi nějaký ošklivý sen.Prudce jsem se posadil na posteli a otevřel oči.Chvíli mi trvalo. než jsem si uvědomil ,kde jsem.Je pět hodin ráno,a tam nad obzorem ta rudá záře to nad lesy vychází jarní slunce.Bude nádherný den,vezmu Badyho,osedlám Tondu a vyrazíme nahoru do Brd.Podívat se na zázraky ,které již tolik let předvádí bůh přírody když přichází jaro.A bylo jaro všecko kvetlo a zelené louky lákaly k běhu.