Druhá strana mince

Seděl jsem v ordinaci lékaře a poslouchal jeho ortel. Vrozené změny zapříčinily silnou artrozu.Problémy s chůzí se budou zvětšovat.Po svých do lesa těžko,zkuste to s kolem.

Bylo mi 40 let a vyhlídka na to,že se na kopce a lesy okolních Brd budu dívat z okna ,mě nijak nevábila.Sedl jsem na kolo a vyjel,šlo to,ale jen po cestách.Jak jsem se dostal do situace kdy jsem musel kolo vést,malér.A tak jsem jednou vyvlekl kolo po rozježděné cestě ,kde se nedalo jet na kopec jménem Bukovina.Sedl si na balvan ,úpěl,bylo mi mě děsně líto a nadával na osud.Byl květen sluníčko krásně svítilo a po chvíli  ,já snad usnul.Nebo jen tak podřimoval.přilétl sen,nebo představa,dávno zapomenutá touha,kdoví.V tu chvíli to bylo jasné,jediný způsob jak do lesa .je kůň.Jenže já na něm nikdy v životě neseděl.Ale viděl jsem jiné.Ve filmu i skutečnosti.Kudy na to?

Moje další cesta pak vedla na jízdárnu nedalekého jezdeckého klubu.Ano ,na koni mě jezdit naučí.Nahoru to šlo,udržet se v kroku ,také šlo.Hodinu chodit po jízdárně kole dokola bylo naprosto otravné.Po čtvrté hodině jsem to vzdal.Tudy cesta nevede.

Nedaleko odtud byla farma, kde měli i koníky, huculíky.Na vyjížďku do lesa?Beze všeho,ale je to vaše riziko.A tak přišlo jedno sobotní odpoledne ,začátek měsíce září.Počasí bylo parádní,po dvaceti minutách polní cestou přišel les.Nádhera!Strach jsem neměl,ten zalezl pod tím obrovským náporem euforie někam do temného koutku jeskyně,někdy v hloubi mé duše.Tak to je ono.Procházeli jsme lesními cestami, koník mě statečně nesl a já se kochal.Slyšel jsem zvony,někde uvnitř,oslavovaly tento osudový krok,který se měl stát.První setkání s koni na filmovém plátně.Sedm statečných ,Vinetů,má touha desetiletého kluka mít vlastního koně .A teď to vše zapadlo do sebe a svět se pohnul.Pak jsem slezl,bolelo mě úplně všechno,ale ta potvora noha ne víc než jindy.Půjde to.A pak to pokračovalo.První cvalový,první pád,první vykloubené rameno,první závratný pocit z cvalu.První pocit vítězství,když jsme vycválali na kopec.Moje nohy to nedokáží,ale s půjčenýma,"už zas skáču přes kaluže".

Ta mince se otočila a z druhé strany se na mě usmívala zářivá tvář štěstí.

Pak přišel kůň jménem Tonda a pes Bady a touláme se už sedm let , sedm statečných,krásných let.

WESTERNWORL 2005